Sice jsem nikdy nebyl u zpovědi, ale slyšel jsem, že když někdo udělá hřích, dá se mu za jistých okolností odpustit, když několikrát za sebou řekne, jak má rád Boha a jak je zbožný člověk. Je-li toto pravda, jistě to nebude dlouho trvat a chytrou českou hlavu hned napadne, že by se toho tady dalo zneužít.

Nechci zde ale psát o tom, jak je možné spáchat hřích s tím, že dopředu víme, že nám za nějaké laciné fráze bude odpuštěno. Cílem tohoto článku je něco úplně jiného.

Článek je sice dlouhý, ale text je důležitý pro vyvození závěru. Proto buď článek dočtěte do konce, nebo ho raději ani nezačínejte...

Představte si, že někde mezi námi chodí tito lidé s rozdílnými povahami a přístupem k náboženství.

První je člověk zbožný. Od malička byl vedený k tomu, aby věřil v Boha. Proto byl také hned po narození řádně pokřtěn. Jeho první slova nebyla "máma", nebo "táta", jak by si mohl někdo myslet, nýbrž "zjávas mauija" a "otce nás". Když trochu vyrostl, chodil do církevní školy. Holky se mu hodně líbily, ale víra mu zakazovala s nimi mít sex, který by neznamenal početí dítěte. Tak byl panic. Trošku ho to štvalo, ale víra byla na prvním místě. Pak ale našel ženu, která ho milovala. První sex spolu měli po svatbě. Sice si to moc neužili, ale co natom, díte bylo počato. Za svůj život měli 16x sex a bylo z toho 9 dětí. Každý den se několikrát modlili a každou neděli chodili do kostela.

Druhý člověk se narodil v ateistické rodině. Jeho první slova byla "máma" a "táta", z čehož měli rodiče patřičnou radost. Chodil do normální školy. V pubertě to byl usměvavý veselý chlapík. Líbily se mu holky, tak s nimi chodil do kina, na večeře, na kafe, později i na pivo. Byl to dobrák od kosti. Do každé se zamiloval, každá mu zlomila srdce. Až na jednu. Byli spolu šťastní, měli si toho hodně co říct, v sexu jim to velmi klapalo, měli hodně společných zájmů. A tak se jednoho dne, když už si byli jistí, že jsou pro sebe ti praví, vzali. Když oba cítili, že jsou připravení, přestala manželka užívat antikoncepci a měli spolu krásné dítě. Po pár letech se rozhodli mít ještě jedno. Celý život žili šťastně, nikdy nikomu nic nezáviděli, byli rádi za to co měli. Nikdy nikomu neublížili a všem se snažili pomáhat. Zkrátka, byli to velice dobří a hodní lidé, na které byl velký spoleh.

Třetí člověk se narodil prostitutce v té době, kdy byla ve vězení.. Protože nebyla schopna vychovávat dítě, bylo umístěno do ústavu. První slova dítěte byla "hovno", "kundo", "šůják". Pak dítě začalo chodit do školy. Bralo dětem svačiny, nadávalo učitelům. Drogy začal brát ve dvanácti. Byla to ale jenom tráva. Na heroin přišel až ve čtrnácti. Když ho vyhodili z učňáku, rozhodl se, že zjistí, kdo je jeho pravá máma. Když ji našel, podřízl jí krk střepem z flašky od tuzemáku. Co taky s ní? Vysrala se na něj, kurva.

Omlouvám se, jestli jsem to s posledním typem člověka trošku přehnal. Ale život je nemilosrdnej, tak proč chodit kolem horké kaše?

Nyní mám připravenou půdu pro vylíčení mé původní myšlenky. Zahrajme si tedy na Boha. Předpokládejme, že je všemohoucí a vševědoucí tak jak to stojí v bibli. To, že Bůh nezařídil krásný a spokojený život pro třetího člověka, to necháme stranou. O tom již bylo mnoho diskusí. Představme si ale tyto tři pány vedle sebe u božího soudu.

Který z nich bude moci jít do nebe a který půjde do pekla?

První se modlil a konal jen dobro, takže by měl jít do nebe.

Druhý se sice nemodlil, měl sex i za účelem potěchy a ne pouze za účelem splození dítěte a občas pil alkohol. Na druhou stranu ale pil málo, jen pro mírné zlepšení nálady. Se sexem vždy jeho partnerka souhlasila, oboum to blyo velmi příjemné a nikomu tím neubližovali. Jinak byl tento člověk na všechny velmi hodný, nikdy nikomu neublížil a všem přál jen dobro. Má být tomuto člověku odepřen ráj? Byla to čistá duše. Udělal z něj fakt, že neopakoval nějaké motlitby, špatného člověka? Pokud ne, měl by jít tedy také do nebe.

Třetí člověk byl velmi zlý. Škodil kde mohl, nikomu nic nepřál, nemodlil se. Nikdo ho neměl rád, dělal lidem jenom bolest. Tento člověk by šel pravděpodobně do pekla.

A nyní mi dovolte s kartami osudu ještě trochu zamíchat. Dovolím si teď upravit jednotlivé osudy našich aktérů.

První člověk se sice narodil ve zbožné rodině, která ho vedla k víře a dobrotě. V jádru to byl ale velmi zlý člověk. Nikomu nic nepřál a byl věčně nespokojený s tím, jak žije. Protože věřil v Boha, bylo mu známo jak skončí nebude-li se chovat podle desatera a nebude-li se modlit. A protože tento člověk nechtěl skončit v pekle, každý den se modlil, stále se ptal lidí, jestli nechtějí s něčím pomoct, byl na lidi hodný. Ano, dělalo mu to veliký problém, ale myšlenka posmrtného života v nebi ho dokázala udržet. Celý život tedy nikdo nepoznal, že je ve skutečnosti tak strašně zlý.

Má otázka zní. Půjde tento člověk do nebe? Pán Bůh není hloupý a nenechá se ošálit. Ví, že se sice každý den modlil a žil podle desatera. Ale jeho myšlenky na to, jak by nejraději vraždil a jedl malé děti ho odsoudily k tomu, aby šel do pekla. Nebo ne?

Závěr:

Pokud jste tento článek četli pozorně a sledovali mou myšlenkovou linii, jistě zde vidíte vystupovat myšlenku o tom, že samotné modlení a žití podle desatera by nemělo mít vliv na tom, jestli člověk přijde do nebe, nebo do pekla.

Když je člověk hodný, v Boha nevěří, nežije podle desatera ale spíše podle Kantova kategorického imperativu, takový člověk přeci nemůže jít do pekla.

A bylo by přeci velmi špatné, kdyby pár motliteb stačilo ke smazání špíny, kterou mají někteří lidé na duši. Takoví lide nemohou jít přeci do nebe jen kvůli tomu, že se modlí.

Není tedy lepší nešálit Boha nějakým laciným pochlebováním a nechat ho rozhodnout na základě toho, jací skutečně jsme? Není tedy přeci jen nejlepší být dobrý člověk, který se neřídí nějakým desaterem, ale pouze tím, co si myslí že je správné? Není nejlepší žít svůj život spravedlivě a férově a tak, abychom si ho hezky užili? Udělejme to a nechme potom Boha rozhodnout o našem osudu u božího soudu. Vždyť modlení je tak falešné. Nikdo to nedělá, že ho to baví, ale proto, že se bojí pekla a že se chce zalíbit Bohu. Takhle to ale nemůže fungovat. Třeba ho naše motlitby vážně nezajímají. A pokud ano, tak to asi není nejčistší a nejspravedlivější duše ale samolibý tyran, který se vyžívá v tom, že ho někdo uctívá.

Já sám v Boha nevěřím. Ani v boží soud. Ale zajímalo by mne, proč se lidé modlí, když očividně stačí být dobrý člověk. Asi se na to budu muset zeptat nějakého kněze..

BUĎTE DOBŘÍ LIDÉ A NEMUSÍTE SE MODLIT ANI SI ODEPÍRAT JAKÉKOLIV ROZKOŠE, KTERÁ NIKOMU NEŠKODÍ.