Oběti víry

Pohrávat si s myšlenkou existence vyšší moci je třeba někdy zábavné, příjemně to lechtá v podvědomí, hodně věcí to zjednoduší (navíc máte pocit že jste součástí něčeho co přesahuje starost o zaplacení nájmu) ale nezapoměnte, že tahle legrace už také stála dost životů.

Nemyslím jen nekonečné války mezi národy a skupinami lidí věřících v jinou nadpřirozenou entitu. Mezi oběti náboženství je třeba započítat i životy zmařené odříkáním, zavíráním se do kášterů, nucených k životu ve strachu a ničím neopodstatněném respektu k vyšším bytostem, jejichž existence je asi tak stejně podložena jeko existence pánů Křemílka a Vochomůrky.

V historickém kontextu je počet životů zmařených v moderní době v souvislosti s různými politickými ideologiemi (fašizmus, komunismus atd.) rozhodně řádově menší než počet životů zmařených či prožitých ve strachu šířeném známými náboženstvími.

Představitelé organizací, které ještě nedávno upalovaly, vraždily, mučily a zastrašovaly lidi za účelem jejich manipulace si dnes uzurpují právo na to být prakticky jedinou morální autoritou.

Víra v jakéhokoli boha ničí „periferní vidění“ naší mysli. Pro člověka, který je líný vnímat svůj život komplexně se vším, co tento život přináší je možná představa že když bude dodržovat pár pouček, „někdo už se o něj postará“ příjemná. Tento člověk propadá mylné představě, že si svůj život zjednodušuje a dává mu smysl. Ve skutečnosti však se jen vzdává velké části toho, co život s čistou hlavou nabízí.